Volání stáda VIII., Modrá krev

Slyšte, slyšte. Pár dnů před letním slunovratem léta páně dvoutisícého jedenáctého osmé volání stáda započalo. Pozvání přijali ctihodní pánové, muži zvučných jmen a velkých činů, rytířských řádů i slavných šlechtických rodů. Panská zábava byla velkým příslibem, tak jak činili naši předci – všichni a bez výhrad z MODRÉ KRVE zrozeni. Vhod přišla i nabídka knížete Lichtenštejna, pro kterého bylo ctí propůjčit nám své Lednické panství. Ve svém obvyklém šlechtickém ustrojení však přijela jen hrstka: král Miroslav I. olšanský, kníže Petr z Brna a urození pánové Hynek pražský a Petr Veliký od mokré Horákyně. Pan Petr Veliký tentokrát pobouřil dav dvorních dam neskutečně dlouhým útvarem v kalhotách, o kterém zatím slýchaly jen z vyprávění svých matek v souvislosti s příběhem o jezerní příšeře ve Skotsku.

Po královském přípitku nasedáme na koně a vyrážíme. Teplý vánek hladí tváře a pštrosí péra dvaceti urozených pánů a všude podél cesty se vlní lány mávajících rukou dychtivých žen, jejichž výraz se dá jen těžko slušně popsat. Pánové ale zůstali skálopevní, jak jim velí dvorní etiketa. Rendes-vous je místo naší přestávky. Zde si krátíme chvíli konverzací s dámami, pojídáním nadívaných křepelek a vylepšováním techniky střelby, kterou i tak ovládáme lépe než Robin Hood. Slova se ujímá Miroslav I., jenž nás seznamuje se svým novým klenotem, krásnou komtesou Vendulou, která se rozhodla převzít čestnou roli jeho první dámy. Druhá a třetí dáma tu dnes chybí, ale kamarádi mu odpouští. Karel IV. neměl také svých šest manželek stále s sebou. Dočkáme se příště?

To nejlepší z muzea